close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

BEZVA FINTA

13. května 2007 v 12:40 | BARBORA |  Povídky
Oh, Bože, rodinná dovolená! Když jsem se to dověděla, málem mě trefil šlak. Myslela jsem, že zkolabuju! Čtrnáct dní nudy někde v zapadlé díře nahorách. Co tam sakra budu dělat? Rodinné túry mě už dávno omrzely, ne díky, tati, na to fakt nejsem zvědavá. Ale nic jiného mi nazbývalo, než na dovolenou vyrazit.
Samozřejmě, že jsem tam jako patnáctiletá neměla nikoho věkově k sobě. Tak jsem se aspoň snažila bavit se svým osmiletým bratránkem Péťou. Jela s námi totiž ještě teta se třemi malými dětmi. Připadala jsem si jako v tom seriálu ,,Chůva k pohledání". Akorát jsem (narozdíl od ní) neměla žádného pěkného kluka.
Jak jsem očekávala, nuda tam opravdu byla. Jediné, na co jsem se těšila, byl slíbený výlet do aquaparku. Konečně si užiju aspoň trochu legrace! Toho dne, kdy jsme tam měli jet, jsem nemohla dospat. Vzbudila jsem se asi v šest. Ale nevadí, aspoň jsem měla spoustu času se dokonale připravit. Moc jsem si od toho neslibovala, ale přece jen jsem se dokonale nalíčila, vlasy jsem upravila do stylu nedbalé elegance a stříkla na sebe kapku svého oblíbeného parfému. Bohužel jsem se nevyhnula poznámkám typu: ,,Páni, ty dneska vypadáš, jako kdybys měla potkat svou osudovou lásku, tss." Ale to jsem překousla.
Většinu dětí jsme nechali doma, co tam s nimi, akorát by nám zavazely. Jela jsem jen s našima a s Péťou. Když jsme přijeli, málem nám vypadly oči z důlku. Tak velký aquapark jsem ještě neviděla. Byl rozdělen na dvě části, tmavou, kde bylo plno tobogánů a skluzavek, a světlejší s masážními hlavicemi, vodní hudbou a vířivkami. Moc se mi to tam zamlouvalo. A co tam bylo lidí! ,,Tak hupky šupky do plavek a jde se na to", pomyslela jsem si. Plavali jsme s Péťou všude možně, prolézali nejrůznější atrakce a vodní nástrahy.
,,Pojď se mnou na tobogán, prosíííííím, " žadonil Péťa. Moc se mi nechtělo, protože tam byly dlouhatánské fronty, a kdo by měl trpělivost v nich věčně čekat? Ale nakonec jsem se nechla odměkčit a vyrazili jsme po schodech nahoru. Když už jsme tam byli, chtěli jsme si sjet ten největší, u kterého byla samozřejmě ta nejdelší fronta. Jak jsem tam tak stála, spatřila jsem v ní nááádherného kluka! Vypadal jako nějaký hezounek z plakátu, nagelovaný blonďák s úžasně vypracovanou postavou, super moderní plavky a zářivý úsměv. A navíc, usmíval se přímo na mě!!! Skoro se mi rozskočilo srdce, najednou jako bych se pomátla. Naoplátku jsem se na něj taky usmála a on na mě mrkl. Myslela jsem, že padnu. Snažila jsem se vymyslet nějaký rychlý způsob, jak ho zaujmout, jakou fintu na něj použít, takoví kluci se balí těžko. Ani nevím, co mě to tehdy napadlo, ale začala jsem si hrát s Péťovými vlasy a vytvořila jsem mu pankáč. Hezounek se na mě podíval, přišel k Péťovi a projel mu rukou vlasy, čímž mnou vytvořený účes zničil. Na oko jsem se začala zlobit a pankáč mu udělala znovu. Kluka to děsně pobavilo, a jelikož už byl na řadě, sjel tobogánem dolů.
Péťovi jsem řekla, že jsi jdu chvilku zaplavat ať jezdí na tobogánech, což mu vůbec nevadilo, byl rád, že si může chvíli dělat, co chce. To já taky. Kluk na mě dole počkal. Když jsem vycházela z bazénu, strčil mě zpátky do vody. Já byla jako omráčená, vůbec jsem netušila, co vlastně dělám. ,,Deutch?" zeptala jsem se ho. ,,Nein, Neederland," odpověděl. ,,I love Neederland," odvětila jsem a v duchu dodala: ,,A ještě radši mám Holanďany..." ,,Und du?" zeptal se zas na oplátku odkud jsem já. ,,From Czech Republic." Místo dalšího rozhovoru mě vzal za ruku a odtáhl do nejtemnějšího místa. Sladce se na mě usmál a pak najednou zvážněl a začal mě vášnivě líbat. Naše rty mwzi sebou vytvořily téměř elekktrizující pole, nemohly se od sebe odtrhnout, jen líbat, líbat a líbat! Jeho mrštný jazýček mě hladil po rtech, přejížděl mi po zubech, kroužil kolem dokola, pohrával si s mým... Bože, líbal úžasně!
Chvíle strávené s ním byly těmi nejkrásnějšími v mém životě. Asi na chvilku jsme se od sebe nevzdálili, Stále jsme byli spolu a jeden druhého se nemohli nabažit. Připadala jsem si šťastná, nekonečně šťastná, a jediné, co jsem si přála, aby ten den nikdy neskončil.
Ale... Tohle přání se mi bohužel nesplnilo. Na chvilku jsem si musela odskočit a řekla svému miláčkovi, ať na mě počká u bazénu. Ale na toaletách jsem potkala svou matku. ,,Kde sakra jsi? Všude tě hledáme. No moc nekoukej, jede se domů." Jako by mě blesk uhodil.
Mami, prosííííííím, dej mi ještě chvilku, musím si ještě něco nutně zařídit, já teď nemůžu odjet." Ale naše máti nechtěla slyšet ani slovo, byla zkrátka nekompromisní. Popadla mě za ruku a vedla k šatnám. Hodila jsem na sebe pár věcí a už jsme mířily k autu. Tam na nás všichni netrpělivě čekali a už jsme si to pádili směrem na chatu.
Bylo mi hrozně! Vyměnila bych milion za poslední polibek s... Páni, ani nevím, jak se jmenoval! V tom okouzlení jsem se ani nezeptala na jméno. V mém srdce navždy zůstane jako ten ,,Bludný Holanďan", hezounek s plakátu s úžasným úsměvem a nádhernými polibky. Ale, byla to, Péťo, bezva finta...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama