close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

SCHŮZKA U NÁSTĚNKY

13. května 2007 v 12:39 | BARBORA |  Povídky
Můj Bože! Do konce života si to neodpustím.
"Neboj, určitě se najde,"snaží se mě utěšit kámoška, "vždycky se našel!"
"Hahaha, moc směšný. Nemůžu za to!" No jo, abych pravdu řekla jsem hlava děravá. Už mockrát jsem málem mobil ztratila, ale pokaždé mám štěstí a narazím na poctivou duši, která mi ho vrátí.
"Tak na, zavolej tam." Mobil zvoní a nikdo to nezvedá, až po chvíli se ozve příjemný hlas nějakého kluka: "Ano?" Poskočí mi srdce. Kdyby měl někdo zájem si můj mobil nechat, nezvedal by to! "Ahoj, ty jsi asi našel můj mobil, co?" "Jo našel. Asi ho chceš zpátky, že? Škoda, celkem se mi líbil." "Jo chci. Moc dík. Ve které třídě jste?" "Víš co? Sejdem se u hlavní nástěnky, jo?" "Dobře. Hned tam budu." Teď, když už vím, že je můj mobil v bezpečí začnu teprve uvažovat nad tím neznámým klukem. Radši se ještě učešu a už se řítím na smluvené místo.
Sakra! Tak to je šok. Když se totiž pomalu přibližuju k nástěnce, stojí tam jediný člověk. Můj idol Michal! Už nějaký měsíc jsem do něho pořádně zabouhnutá, akorát že tak úžasný, o dva roky starší klu si mě pochopitelně ani nevšiml. Tak tohle nepřežiju. Málem se mi podlomí kolena když řekne: "Ahoj. Nevím, jestli mě znáš, já jsem Michal." Ježiši! Jak bych ho mohla neznat! "Je tohle tvůj mobil?" A aby toho nebylo málo, naprosto sladce se usměje. "Jo. Je to on, moc díky! Už jsem si myslela, že ho nenajdu." Snažím se taky usmát, ale nějak mi to nejde. V tu chvíli se na mě podívá tak, že se cítím jako nějaká bohyně. Připadá mi, jako by se zastavil čas, ale našim neúprosným školním hodinámne. "CRRRRRRRRRRRRR" Sakra. Zvoní. "Musím letět" Chtěl ještě něco říct, ale já už jsem byla pryč.
Když jsem pak seděla na nudné hodině matematiky, nejen že jsem na něho neustále myslela, ale ještě ke všemu jsem litovala, že jsem neslyšela to poslední, co řekl. Když mě učitelka vyzkouší, vůbec nevím, oco jde. Dá mi dlouhý nechutný příklad a po chvilce zírání na papír mi docvakne jak na to. Když skončím, dostanu za jedna a vůbec nevím, jak se mi to podařilo. Během hodiny stihnu Silvě vylíčit, co se stalo, a ona tomu nemůže pořád uvěřit. Je v šoku. Ale to není nic proti mému šoku, když mi uprostřed hodiny dojde zpráva od nějakého neznámého čísla. AHOJ KRASNA NEZNAMA. ANI NEVIM, JAK SE JMENUJES?! PTAL JSEM SE, ALE TYS MI KLIDNE ODESLA. ASPON, ZE JSEM SI VZAL TO TVOJE CISLO. MICHAL
Musím se hodně ovládat, abych nezačala skákat do stropu. Cože to napsal? Krásná neznámá? Tak tohle je síla. Podstrčím mobil Silvě a ta má co dělat, aby překvapením nevyjekla. Pak mi začne radit, co mu mám napsat. Nakonec sesmolím odpověď. AHOJ MICHALE. SORRY,ALE MÁME ZROVNA NOVOTNOU A TA BY ME ASI ZABILA, KDYBYCH PRISLA POZDE. JMENUJU SE VERCA. Tak. Teď to odešlu a nemusím ani minutku čekat na odpověď. TO JE HEZKÉ JMÉNO. VIS, ZE JSEM SI TE VSIML UZ DRIV? TY ME ASI NE, CO? TAK HEZKA HOLKA... Můj bože!!!!Tak tohle moje nervy už nevydrží. Rozhodnu se rychle. Teď nebo nikdy. TAK HEZKA HOLKA, JO? JA JSEM SI TE TAKY VSIMLA. CO MATE TED ZA HODINU? Než to odešlu, asi pětkrát si to celé přečtu.
Nedočkavě čekám na odpověď, která tentokrát dojde později, než předtím. A je stručná. PRIJD HNED K NASTENCE. BUDU CEKAT. Anoooooooooo!! Přihlásím se a čekám "Co chceš Veroniko?" "Můžu jít na záchod? Prosím" V Novotné to jenom vře. Když mě pustí, zbaví se mě, ale když ne, neudělá mi radost. Asi jsem se o tom nezmínila, ale nemá mě moc v lásce. "Nebyla jsi o přestávce?" "Je mi špatně." "Dobře. Jdi. Ale nebuď tam věčnost," nakonec procedí skrz zuby. Fajn. Nemusí mě pobízet dvakrát.
Letím a už vidím Michala, jak mi jde naproti. Začne mluvit. "Víš já jsem tě už chtěl dávno oslovit, ale ty pořád chodíš s tou svojí kamarádkou a já neměl dost odvahy." Jsem v šoku, ale to není nic proti tomu, co se stalo dál. "Víš, tak mě napadlo, co kdybychom někam zašli?"
"Myslíš rande? No, vždyť už jedno máme," zasměju se "ale protože po tobě už půlroku koukám, tak jasně." Tohle mu asi dodá odvahy, protože se ke mně přiblíží a já ucítím jeho rty na svých. Nááádhera. Vzhledem k tomu, že to byl můj první polibek, tak na něj asi nikdy nezapomenu.
Líbáme se, když tu chvíli slyším, že na mě volá Silva. "Verčo! Rychle pjď už." Odtrhnu se od něj(ikdyž se mi vůbec nechce) a běžím za Silvou. "Učitelka mě za tebou poslala. Musíš aspoň dělat, že je ti špatně, když jsi byla tak dlouho pryč."
"Jasně."
Moc mi to ale nejde, protože jsem naprosto happy. A tak mě nechá učitelka po škole, abych si tu hodinu vynahradila. Vůbec mě to ale neštve.
Byla to poslední hodina, takže po zazvonění jsem zůstala sedět, zatímco Silva se rozhodla počkat v parku před školou. Po přestávce Novotná s vítězoslavným úsměvem přikvačí "A tady tenhle se taky ulíval. A to z němčiny!" Spadne mi čelist a poskočí srdce, když uvidím... koho jiného, než Michala!
Od té doby spolu s Michalem chodíme rok a pořád se máme moc rádi. Měli jsme už spousty schůzek, ale nikdy nezapomenem na naši první, krátkou schůzku u nástěnky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama